Planeta Ember byla kolonizována lidmi ve 44. století. Pyšnila se svou jedinečnou atmosférou, jejíž temperament zkrotil Elliot Sardick a stal se tak jejím pánem. Stroj, který mračna kontroluje má izomorfní ovládání, což znamená, že je nastaven přesně pro určitého člověka a jeho mozkové vlny, nikdo jiný kromě něj ho ovládat nedokáže.
Tento svět nemá jen tak ledajakou oblohu, ale na jeho nebeské báni si plují oblaky z částeček ledu, ledové oblaky, dalo by se říci. Pan Sardick dokáže tyto oblaka ovládat – stačí ledové krystalky rozechvět ve správné frekvenci a díky tomu je schopný vpouštět na planetu cokoliv, kdykoliv se mu zachce. V krystalické mlze tu plavou ryby, žijí vysoko v horách a na ně se tato výsada vztahuje také. Ryby prý milují zpěv, ve skutečnosti ale tóny souzní s ledem a tím vytvářejí vzor delta vln v mlze.
Elliot Sardick se o rybách vyjádřil tak, že když chce člověk ovládat lidi, musí ovládat i jejich predátory. Když měl někdy Kazran, syn Elliota, který zdědil stroj na ovládání mračen, špatnou náladu, vpustil vždy pár ryb do města.
Jedenáctý Doktor navštívil tuto planetu, konkrétně město Sardicktown, a podařilo se mu přesvědčit původně neodbytného Kazrana, který byl připraven nechat všechny na lodi třídy Galaxy včetně Amy Pond a Roryho Williamse zemřít. Nakonec se rozhodl, že loď nechá přistát. To mu ale moc nepomohlo, protože Kazran se změnil natolik, že ovládání atmosféry ho již nedokázalo rozpoznat. Jediným řešením bylo oblohu znovu zkrotit za pomoci speciální frekvence zvuku. Pomohla jim Abigail svým nádherným zpěvem a vyčerpala tak poslední zbývající den svého života. Díky tomu, že se obětovala, mohla ale loď přistát a všechny čtyři tisíce životních forem, co byly na palubě, byly zachráněny.